Psychoterapie je soubor verbálních, neverbálních komunikačních technik užívaných 
psychoterapeutem k zvýšení duševního zdraví klienta či pacienta nebo ke zlepšení vztahů uvnitř skupiny, např. rodiny.
Psychoterapie obvykle probíhá mezi psychoterapeutem a jeho klientem či klienty, kteří mohou být z jeho rodiny nebo z nejbližšího společenského okolí. Mluví o svých tématech ve snaze dostat se k jejich hlubším souvislostem, lépe je pochopit, přijmout a někdy i nalézt vhodná vysvětlení nebo řešení.
Léčení může být zaměřené na specifická duševní onemocnění nebo poruchy (neurózy, alkoholismus, drogová závislost…) nebo také na problémy běžného života (vztahové problémy, existenciální krize, soužití s těžce nemocnou osobou). Řešení druhé skupiny problémů je vhodnější nazývat poradenstvím než psychoterapií. Někteří psychoterapeuté odmítají termíny jako nemoc a léčba a nechtějí své postupy vůči klientovi nazývat lékařskými. Sami sebe vidí spíš jako poradce či učitele, který klientovi pomáhá, respektuje jej a respektuje i jeho soukromí.
Je užitečná v situacích kdy:
- dlouhodobě prožíváme životní nespokojenost, zmatek, pocity viny, bezmoc osamělost, únavu, nebo „divné“ pocity
- nerozumíme sobě, nebo svému okolí
- se nám v životě (nebo ve vztahu) opakují nepříjemné situace, které nám komplikují život
- procházíme životní krizí
- se nám nedaří vyrovnat se životními změnami či ztrátami
- nás trápí deprese, úzkost, panické ataky, závislosti, psychosomatické obtíže (poruchy příjmu potravy, sexuální obtíže … )